Konference žaludů
text Susumu Kója, ilustrace Jošiko Sajto

Viděli jste někdy místo,
kde je na zemi spousta žaludů?

V dubovém lese v severní zemi
jsou roky, kdy dubů vyroste hodně,
a roky, kdy jich vyroste jen málo –
a tyto roky se střídají ob rok.

Roku, kdy je jich hodně, se říká „rok hojnosti“,
a roku, kdy jich je málo, „rok neúrody“.

Proč existuje „rok hojnosti“
a „rok neúrody“?
Tento příběh je moje vysvětlení
této otázky.

Konference žaludů
Text: Susumu Kója
Ilustrace: Ken Katajama
Nakladatelství: Fukuinkan Šoten

Bylo nebylo, tenhle příběh se odehrál v lese v severní zemi.
Když přišel podzim, duby shazovaly spoustu žaludů.
A tak to dělaly každý rok, od nepaměti.

Lesní zvířata přicházela a s radostí ty žaludy jedla,
a duby se na to také s radostí dívaly.
Proč je těšilo, že jsou jejich žaludy pojídány? To má svůj důvod.
Když totiž zvířata snědí hodně svých oblíbených žaludů…

Jenže copak se to nestalo? Zpočátku všechno fungovalo dobře, ale v poslední době,
i když žaludy padaly a padaly, do jara byly všechny snědeny,
a mladé duby už vůbec nezačaly klíčit. Když si toho všimly,
zjistily, že les je plný jen jich – starých stromů.

Zvířata měla žaludů dostatek, byla plná energie
a na jaře rodila stále víc mláďat a rozmnožovala se.
Jejich počet tak vzrostl, že nezůstávaly žádné žaludy,
které by nebyly snědeny.
Zoufalé duby se jednoho večera sešly
a svolaly poradu.

Nebyly už žádné žaludy, které by se daly vyhrabat a sníst,
a pro přemnožená zvířata to byla opravdu krutá zima.

Hladová zvířata musela bloudit sněhem
a hledat potravu.
Některá z nich bez jídla zahynula.
Tak přešla dlouhá zima
a konečně přišlo jaro.

Duby znovu nabraly sílu,
rozprostřely kořeny, jak jen mohly,
rozkošatily své listy
a opět přinesly spoustu žaludů.

Zvířata se těch žaludů nemohou dočkat.
Snad se nikdy na nic netěšila tolik jako na ně.

„Konečně jsme na to přišli!
To, že jsme každý rok shazovali spoustu žaludů, byla chyba.“

„Tak to bylo. Stačilo, kdybychom žaludy shazovali hojně jen jednou za dva roky.“

„Když to bude jednou za dva roky, nebudeme se muset přetěžovat
a budeme moci shodit spoustu žaludů…“

„I zvířata budou jednou za dva roky hladovět,
takže se jejich počet nepřemnoží.“

„Když se jejich počet nepřemnoží,
naše žaludy zůstanou.“

„A když nějaké žaludy zbudou,
ze zapadlých a vlhkých zbytků vyklíčí nové výhonky
a vyrostou z nich naše děti – nové stromy!“

A tak zkusili střídat rok, kdy je žaludů hodně („bohatý rok“),
s rokem, kdy jich je málo („chudý rok“), vždy ob rok…

Zvířata se už nepřemnožila,
vždy zůstalo tak akorát něco nesnědeného,
a z toho pak jedno po druhém vyrůstaly mladé duby.

A všechno dobře dopadlo.