Obchodník
Eiko Kadono - text, Seiichi Tabata - ilustrace

Nemůžu si jít hrát ven,
nepřijdou žádní kamarádi a je to nuda.

-

Rozložil jsem na podlaze kapesník, hrnek, voskovky, nůžky, míč, švihadlo a všechno možné.Pak jsem dokořán otevřel okno.
„Pojďte dál. Máme skvělé věci na prodej.
Pro všechny něco mám.“

„Račte dál, račte dál.” 
A tu se ozvalo.
„Mňau, prosím. Mňau."
Další zákazník.
Tlustá kočka mého souseda.

„Račte dál. Máme všechno.”
A tu se ozvalo
„Švihadlo prosím," řekl další zákazník.
Objevily se děti, které jsem ještě nikdy neviděl.
1, 2, 3, 4, 5 jich tu bylo.
A všichni vypadali stejně.
Z hlavy jim odkapává déšť.

„Kdo jste?“ zeptal jsem se.
„Jsme dešťoví mužíci.
Dej nám to švihadlo, prosím."
„Bude to 10 jenů."
Každý vytáhl z kapsy 10 jenů
a dali mi 50 jenů.
„Víš, chceme si s tímhle švihadlem hrát na vláček."

A dešťoví mužíci svázali do kruhu.
Pak se všichni seřadili a vlezli dovnitř. A všichni jednohlasně řekli: 
„Odjezd. Už voní vratič, musíme se vrátit. Už jsme tu byli dlouho.”
A s „tudum tudum” odešli do dálky.

-