Přejít k hlavnímu obsahu
library of japanese children picture books for times of climate emergency
Ehon 絵本
i
Environmentální knihovna japonských obrazových knih pro děti, vydaných po roce 1945. Knihy, jejichž hrdinové jsou antropomorfizované krajiny, rostliny, přírodniny, hmyz a další více-než-lidští aktéři, si klade za cíl prozkoumat, jakým způsobem zprostředkovávají ehon vztah k přírodě a živému světu. S nadějí, že když má hora obličej, není tak snadné do ní začít vrtat.
texty
EN
1
Boku, dangomuši
Jukihisa Tokuda, Kjoši Takahaši
Fukuinkan Šoten, 2005


i
překlad
Kniha Já, svinka vypráví o životním cyklu těchto drobných korýšů, kteří žijí nenápadně mezi námi. Čtenáři se dozvědí, co svinky jí, proč jim říkáme „přírodní uklízeči", jak se svlékají ze své kůže, a kam se schovají, když přijde zima. Ilustrace z vystřihovaného papíru zvou děti, aby se podívaly na obyčejný svět kolem očima tvorečka, který je menší než nehet, a přesto hraje v přírodě důležitou roli.

Já, svinka 
Jukihisa Tokuda, Kjoši Takahaši 

3
Boku, dangomuši
Jukihisa Tokuda, Kjoši Takahaši
Fukuinkan Šoten, 2005


i
překlad
Kniha Já, svinka vypráví o životním cyklu těchto drobných korýšů, kteří žijí nenápadně mezi námi. Čtenáři se dozvědí, co svinky jí, proč jim říkáme „přírodní uklízeči", jak se svlékají ze své kůže, a kam se schovají, když přijde zima. Ilustrace z vystřihovaného papíru zvou děti, aby se podívaly na obyčejný svět kolem očima tvorečka, který je menší než nehet, a přesto hraje v přírodě důležitou roli.

Hej! Dobrý den. Víš, co jsem zač? Míč? Ale ne, to vůbec ne.
Jsem svinka. Ve skutečnosti jsem takhle malá, podívej.

4
Boku, dangomuši
Jukihisa Tokuda, Kjoši Takahaši
Fukuinkan Šoten, 2005


i
překlad
Kniha Já, svinka vypráví o životním cyklu těchto drobných korýšů, kteří žijí nenápadně mezi námi. Čtenáři se dozvědí, co svinky jí, proč jim říkáme „přírodní uklízeči", jak se svlékají ze své kůže, a kam se schovají, když přijde zima. Ilustrace z vystřihovaného papíru zvou děti, aby se podívaly na obyčejný svět kolem očima tvorečka, který je menší než nehet, a přesto hraje v přírodě důležitou roli.

Nám svinkám se žije lépe ve městě než v houštinách nebo v lese. Proč asi? To pochopíš, až se podíváš na náš život zblízka.

5
Boku, dangomuši
Jukihisa Tokuda, Kjoši Takahaši
Fukuinkan Šoten, 2005


i
překlad
Kniha Já, svinka vypráví o životním cyklu těchto drobných korýšů, kteří žijí nenápadně mezi námi. Čtenáři se dozvědí, co svinky jí, proč jim říkáme „přírodní uklízeči", jak se svlékají ze své kůže, a kam se schovají, když přijde zima. Ilustrace z vystřihovaného papíru zvou děti, aby se podívaly na obyčejný svět kolem očima tvorečka, který je menší než nehet, a přesto hraje v přírodě důležitou roli.

Za potravou vycházíme raději v noci. Jíme suché rostliny a mrtvý hmyz. A taky zbytky jídla, které vyhazují lidé. Dokonce i krmivo pro zvířata, noviny nebo kartón! Protože jíme všechno možné, někteří lidé nám říkají „přírodní uklízeči“.

6
Boku, dangomuši
Jukihisa Tokuda, Kjoši Takahaši
Fukuinkan Šoten, 2005


i
překlad
Kniha Já, svinka vypráví o životním cyklu těchto drobných korýšů, kteří žijí nenápadně mezi námi. Čtenáři se dozvědí, co svinky jí, proč jim říkáme „přírodní uklízeči", jak se svlékají ze své kůže, a kam se schovají, když přijde zima. Ilustrace z vystřihovaného papíru zvou děti, aby se podívaly na obyčejný svět kolem očima tvorečka, který je menší než nehet, a přesto hraje v přírodě důležitou roli.

Náš apetit je úžasný. Takový velký list sníme celý, do posledního kousku. A hned potom — musíme na záchod. Ale naše bobky jsou moc malé.

10
Boku, dangomuši
Jukihisa Tokuda, Kjoši Takahaši
Fukuinkan Šoten, 2005


i
překlad
Kniha Já, svinka vypráví o životním cyklu těchto drobných korýšů, kteří žijí nenápadně mezi námi. Čtenáři se dozvědí, co svinky jí, proč jim říkáme „přírodní uklízeči", jak se svlékají ze své kůže, a kam se schovají, když přijde zima. Ilustrace z vystřihovaného papíru zvou děti, aby se podívaly na obyčejný svět kolem očima tvorečka, který je menší než nehet, a přesto hraje v přírodě důležitou roli.

Svlékáme se mnohokrát a pomalu rosteme. Svlékání je jako vyzouvání příliš těsných šatiček. Náš způsob svlékání je ale trochu zvláštní. Nejdřív první den svlékneme kůži ze zadní poloviny těla.

Druhý den pak z přední poloviny. A svlečenou kůži vždycky sníme. Protože je v ní hodně živin.

12
Boku, dangomuši
Jukihisa Tokuda, Kjoši Takahaši
Fukuinkan Šoten, 2005


i
překlad
Kniha Já, svinka vypráví o životním cyklu těchto drobných korýšů, kteří žijí nenápadně mezi námi. Čtenáři se dozvědí, co svinky jí, proč jim říkáme „přírodní uklízeči", jak se svlékají ze své kůže, a kam se schovají, když přijde zima. Ilustrace z vystřihovaného papíru zvou děti, aby se podívaly na obyčejný svět kolem očima tvorečka, který je menší než nehet, a přesto hraje v přírodě důležitou roli.

Dokud bylo teplo, žili jsme čile a vesele, ale studená zima je pro nás příliš. Proto, když se blíží konec podzimu, zahryzeme se hluboko do země a všichni spolu spíme, dokud nepřijde teplé jaro.

Boku, dangomuši
Jukihisa Tokuda, Kjoši Takahaši
Fukuinkan Šoten
2005